Afghánistán se rozkládá na ploše 652 300 kilometrů čtverečních. Nachází se na křižovatce západní Asie, jižní Asie a střední Asie. Je to důležité zeměpisné umístění pro přepravu mezi severní a jižní. Na severu je ohraničen Turkmenistánem, Uzbekistánem a Tádžikistánem, úzký pás vyčnívajícího severovýchodu hraničí s Čínou, východní a jihovýchodní s Pákistánem a západní s Íránem. Území je hornaté, náhorní plošiny a hory zabírají 4/5 rozlohy země. Na severu a jihozápadu jsou převážně roviny a na jihozápadě jsou pouště. Kontinentální klima činí zemi suchou a méně deštivou, s velkými ročními a denními teplotními rozdíly a zjevnými obdobími.

Afghánistán se rozkládá na ploše 652 300 kilometrů čtverečních. Nachází se na křižovatce západní Asie, jižní Asie a střední Asie, jedná se o důležitou geografickou polohu jako klíčové spojení mezi severní a jižní. Na severu je ohraničen Turkmenistánem, Uzbekistánem a Tádžikistánem, úzký pás vyčnívajícího severovýchodu hraničí s Čínou, východní a jihovýchodní s Pákistánem a západní s Íránem. Území je hornaté, náhorní plošiny a hory tvoří 4/5 rozlohy země, sever a jihozápad jsou většinou roviny a na jihozápadě jsou pouště. Průměrná nadmořská výška je 1 000 metrů. Největší pohoří Hindúkuše v zemi vede šikmo od severovýchodu k jihozápadu. Hlavními řekami jsou Amudarja, Helmand, Kábul a Harirud. Kontinentální klima činí zemi suchou a méně deštivou, s velkými ročními a denními teplotními rozdíly, zjevnými obdobími, silným chladem v zimě a extrémně horkým létem.

Afghánistán je rozdělen do 33 provincií, přičemž v provinciích jsou okresy, okresy, městyse a vesnice.

Před 15. stoletím byl Afghánistán centrem obchodu a kulturních výměn mezi Evropou, Středním východem a Indií a Dálným východem. Po otevření námořní trasy z Evropy do Indie na konci 15. století došlo k uzavření Afghánistánu. V roce 1747 afghánský lid zahnal cizí útočníky a založil nezávislé a kdysi mocné afghánské království, které se stalo muslimskou zemí na druhém místě za Osmanskou říší. V roce 1878 Británie podruhé vtrhla do Afghánistánu a podepsala s Afghánistánem Gandamakskou smlouvu a Afghánistán ztratil diplomatickou moc. V roce 1895 uzavřely Británie a Rusko dohodu o soukromém rozdělení oblasti Pamír a označení regionu Vakhan jako britsko-ruské nárazníkové zóny. V roce 1919 získal afghánský lid nezávislost poté, co porazil třetí britskou invazi. V dubnu 1978 zahájila Afghánská lidová demokratická strana vojenský převrat, jehož cílem bylo svrhnout vládu, a změnila svůj název na Afghánská demokratická republika. Sovětská armáda napadla Afghánistán v roce 1979. V listopadu 1987 se Velká Loya Jirga v Afghánistánu rozhodla oficiálně změnit název Afghánské demokratické republiky na Afghánskou republiku. 15. února 1989 byl Sovětský svaz donucen stáhnout své jednotky z Afghánistánu. 28. dubna 1992 byla země přejmenována na Islámský stát Afghánistán. V říjnu 1997 byla země přejmenována na Islámský emirát Afghánistán. V listopadu 2004 byl Karzáí absolutní výhodou zvolen prvním demokraticky zvoleným prezidentem v historii Afghánistánu.

Národní vlajka: 5. února 2002 přijal Afghánistán novou národní vlajku. Nová národní vlajka byla navržena v souladu s afghánskou ústavou z roku 1964 a skládá se z černých, červených a zelených pruhů a afghánského státního znaku.

Populace Afghánistánu je přibližně 28,5 milionu (odhad v červenci 2004). Mezi nimi Pashtuns tvoří 38-44%, Tádžikové 25% a existuje více než 20 etnických menšin včetně Uzbeků, Hazarů, Turkmenů, Baluchů a Nuristanů. Úředními jazyky jsou paštština a dárština (tj. Perština) a další místní jazyky zahrnují uzbečtinu, balúčštinu, turečtinu atd. Více než 98% obyvatel věří v islám, z toho 90% jsou sunnité a zbytek jsou šíité.

Afghánistán je zaostalou zemí v zemědělství a chovu zvířat. V roce 1971 byl OSN uveden jako jedna z nejméně rozvinutých zemí na světě. Ázerbajdžánské nerostné zdroje jsou relativně bohaté, ale nebyly plně rozvinuty. Mezi osvědčené zdroje v současnosti patří zejména zemní plyn, uhlí, sůl, chrom, železo, měď, slída a smaragdy. Roky války způsobily kolaps průmyslové základny v Afghánistánu. Hlavně lehký průmysl a řemeslný průmysl, zejména včetně textilu, hnojiv, cementu, kůže, koberců, elektrické energie, cukru a zpracování zemědělských produktů. Řemeslný průmysl představuje přibližně 42% hodnoty průmyslové produkce. Zemědělství a chov zvířat jsou hlavními pilíři národní ekonomiky Afghánistánu. Populace v zemědělství a chovu zvířat tvoří 80% z celkového počtu obyvatel země. Obdělávaná půda tvoří méně než 10% celkové rozlohy země. Mezi hlavní plodiny patří pšenice, bavlna, cukrová řepa, sušené ovoce a různé druhy ovoce. Hlavními živočišnými produkty jsou ovce, skot a kozy s tučným ocasem.

Hlavní města

Kábul: Kábul je hlavním městem Afghánistánu, hlavním městem provincie Kábul a největším městem v Afghánistánu. Je to slavné město s historií více než 3000 let a po roce 1773 se stalo hlavním městem Afghánistánu. „Kábul“ znamená „obchodní centrum“ v Sindhi.

Kábul se nachází ve východním Afghánistánu, na jižním úpatí hory Hindúkuš, v údolí v nadmořské výšce 1 800 metrů. Terén je nebezpečný a okolní hory jsou obklopeny horami ve tvaru písmene U. Řeka Kábul protéká centrem města a rozděluje město Kábul na dvě části, přičemž staré město je na jižním břehu a nové město na severním břehu. Nové město je relativně prosperující. Je zde soustředěna většina obchodních čtvrtí, paláců, oficiálních rezidencí a špičkových rezidencí. Ve městě je mnoho paláců, z nichž nejznámější jsou palác Gulhana, palác Dirkusa, palác Saladat, palác růží a Dar Aman. Palác atd. Palác Dar Aman je sídlem parlamentních a vládních oddělení.

V ulici Maywand v centru Kábulu je zelený Maywandův památník obklopený čtyřmi děly. Na stráních kolem města jsou hojné kamenné hory, starobylé věže, starověké hrobky, starobylé pevnosti, islámské kostely a chrámy. Mezi slavné patří chrám Shahidu Shamshirah, mauzoleum Babel, mauzoleum krále Mohammeda Dinarda Shah, národní muzeum, archeologické muzeum atd. Svatyně „Zah“ na jihu města je budovou ve stylu islámské střechy a je rezidencí Aliho, zakladatele šíitské sekty islámu. Asi 30 až 40 metrů od svatyně je obrovská skála. Ve středu je rozdělen velký šev dlouhý asi 2 metry a široký 1 metr. Podle legendy jde o svatou relikvii, kterou zanechal Aliho meč, který rozbil balvan.